..have a 1Direction infection.
21. dubna 2012 v 23:28 | Popsie
|
Deník 11/12
V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak uší sedět a držet hubu.

Po dvou měsících..
Kdybych se teď tak týden neprobudila a všechno zaspala, bylo by to všechno hned lepší.
Ve škole miliny testů + čtvrtletka z matiky. Těším se ;)) k tomu když se na sebe podívám do zrcadla, mám pocit, že někdo z mého obličeje udělal minové pole. Jsem jednoduše .. krásná.
Každý druhý člověk mi leze na nervy. Už 3 dny mám chuť všechny seřvat. Kvůli všemu. Některým bych vyčetla i to, že vůbec jsou. Na všech mě něco štve. Ale nejvíc štvu sama sebe..
Je strašně smutné vědět, že člověka, kterého jste viděli skoro pořád už nikdy neuvidíte.. [...♥]
A pak taky to, že nikdy neuvidíte člověka, kterého jste ani nikdy neviděli...
Poslední dobou jsem se docela změnila. Jo a vím to. V základu jsem pořád stejná, ale vyléčila jsem se ze všech kluků okolo mě, kteří mi celý rok ničili život. Věděla jsem, že to přijde, ale nevěděla jsem, že to přijde kvůli někomu takovému. Je to tak hrozně zvláštní. Je mi už tolik, a po Tomovi.. dokonce i tak trochu Justinovi, jsem nikdy nevěřila, že si můžu zamilovat někoho slavnému tolik, jako když jsem byla mladší.
Každý den sleduju videa, stránky, fotky.. Začínám si myslet, že už jsem snad i posedlá. Přemýšlím nad tím ve škole, před spaním, ráno když vstanu.. Pořád.
Mám strach z toho, že mě lidi v tomhle nepochopí. A asi i vím, že nepochopí. Holky ví, že je mám ráda, ale ne, že je mám ráda TAK MOC. Každý den poslouchat ty písničky a zpívat si slovo od slova..
Přijde mi, že ztrácím lidi okolo sebe a možná proto jsem se na ně tak upnula. Vidím, že mi reální kluci dokážou jenom ublížit, zato oni, respektive on, mi sice ublížit může, ale kdykoli budu chtít, "bude tu se mnou". Uslyším jeho hlas, uvidím ho jak se usmívá, jak si dělá jeho sexy účes, jeho oči..
Vím, že to časem zase přejde, ale momentálně jsem tak šťastná. A jestli brečím, tak jedině štěstím z toho, že mám důvod se usmívat a věřit v další hezký den.
Jestli tohle někdo čte, tak si řekne, že člověk jako já nemůže být normální. Ne nejsem normální, ale vždycky jsem byla jiná. A já se nezměním jen proto, abych se líbila ostatním, i když se o to snažím. Je na čase říct DOST.
A jestli mě má někdo rád, tak mě musí mít rád takovou, jaká jsem. Protože to jsem prostě já.
Doufám, že mě někdy obejmeš.
